Písně a tance lásky

Fascinující spojení hudby a tance

Smetanova Litomyšl trvá teprve dva dny, a už teď můžeme bez obav říct, že má za sebou svůj první vrchol. Hudebně taneční představení Písně a tance lásky, uvedené dnes ve světové premiéře na vyprodaném druhém nádvoří litomyšlského zámku, je výjimečnou syntézou hudebního a pohybového umění. O neobyčejný zážitek, pro ucho stejně jako pro oko, se společně postaral Taneční soubor Hradišťan a vynikající Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA; vokální složku obstarali čtyři znamenití sólisté (A. Mikolajczyk, L. Hilscherová, J. Březina, J. Kruglov) a Czech Ensemble Baroque Choir, představení řídil Roman Válek.

V první polovině večera zazněly v jejich podání Verše Catullovy Carla Orffa. Smyslná erotika jeho textů se promítla do nápadité choreografie Ladislavy Košíkové. Celé dílo se zmítá mezi touhou a odmítáním, vášní a chladem. Orffova hudba je elementární a působivá, virtuozní instrumentace jí ještě přidává na síle. Sólisté i sbor nechali místy vycítit, s jak strašlivě obtížnou skladbou se museli utkat, a zhostili se úkolu s bravurou.

Zatímco ve Verších Catullových vládnou emoce a vášně, hraje hlavní roli ve Stravinského Svatbách rituál, v němž pro individuální svobodu není místo. Láska svatebního páru, obklopeného velkou skupinou svatebčanů, je spoutána obřadem a konvencí. Tato emocionální proměna byla ve skvělém podání Hradišťanu jasně cítit.

Stravinského hudba je radikálnější než ve Svěcení jara, už samo obsazení (klavír a bicí) si radikalitu přímo vynucuje. I zde byla hudební složka provedena naprosto bezchybně, za zmínku stojí především sopránové sólo na začátku, jakož i basová árie ženicha těsně před nádhernou závěrečnou pasáží, ve které Stravinskij s originalitou sobě vlastní imituje zvonění pravoslavných chrámů.

Potlesk po představení nebral konce.

Šimon Voseček