36. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 1994

Rok 1994 byl pro Litomyšl významný pořádáním setkání sedmi středoevropských prezidentů - německého Richarda von Weizsäckera, rakouského Thomase Klestila, slovinského Milana Kučana, maďarského Arpáda Göncze, polského Lecha Walesy a slovenského Michala Kováče, kteří na pozvání Václava Havla jednali na litomyšlském zámku ve dnech 15. - 16. dubna. Tato výjimečná událost měla nepřímý vliv i na hudební festival Smetanova Litomyšl. Přilákala mnoho dalších návštěvníků i ze zahraničí.

Zasedání správní rady Nadace festivalu Smetanova Litomyšl 25. 6. 1994 přineslo několik zásadních rozhodnutí. Jako nezbytné se vzhledem k plánovanému galakoncertu Petera Dvorského v roce 1995 jevilo zastřešit jeviště a bylo rozhodnuto prioritně řešit zastřešení celého II. nádvoří zámku. Dramaturgie měla rozšířit úzce „klasicistně-romantický" repertoár, otevřít se i dílům starší hudební literatury, zejména však hudbě 20. století. V příštích ročnících by se také měly objevit vlastní inscenace oper. Velkým úkolem se stalo znovuzískat pro festival pražské Národní divadlo. Rozhodnuto bylo do budoucna rozšířit délku trvání festivalu, jako vhodné se jevilo posílit prestiž festivalu vytvořením funkce konzultanta/stálého hostujícího dirigenta.

XXXVI. ročník festivalu byl zahájen 23. června ve Smetanově domě koncertem Moravské filharmonie Olomouc s provedením fragmentu opery Viola. Pod taktovkou Jiřího Mikuly zazněly v první části koncertu Smetanova Revoluční předehra a symfonická báseň Z českých luhů a hájů.

V prostředí léta uzavřeného a zdevastovaného piaristického chrámu zněly další koncerty: Dvořákovy Biblické písně zpívala za doprovodu orchestru FOK Bernarda Fink, dále se hrála Janáčkova Glagolská mše, kterou dirigoval Martin Turnovský a sóla zpívali Magdalena Hajóssyová, Bernarda Fink, Peter Svensson a Petr Mikuláš.

Dvořákovo Requiem dirigoval J. Pinkas a sólisty byli Natálie Romanová, Anna Barová, Leo Marian Vodička a Richard Novák.

Galakoncert ve Smetanově domě přivedl do Litomyšle italskou sopranistku Michelu Sburlati a jejím partnerem byl mexický tenor José Guadelupe Reyes. Janáčkovu filharmonii Ostrava řídil Dennis Burkh. V programu kromě Charpentierovy Louisy zazněly výhradně úryvky z italských oper, nejvíce prostoru dostal Puccini. Přijetí publikem bylo perfektní - sympatická Italka neskrývala dojetí a na mexického tenoristu se hodilo sportovní úsloví „malý postavou a velký výkonem". Z oper došlo konečně na Bizetovu Carmen - v brněnském provedení s dirigentem Tiborem Vargou.

V nádvoří se dvakrát hrála velkolepá inscenace Verdiho Aidy. Přivezla ji olomoucká opera, uvedena byla v režii Martina Dubovice a pod taktovkou Stanislava Macury.

Závěr v zaplněném amfiteátru patřil brněnské inscenaci Prodané nevěsty. Režii měl Václav Věžník, dirigoval Jan Štych.

V tomto roce se také uskutečnil 1. ročník Mezinárodního festivalu a soutěže pěveckých sborů Bedřicha Smetany. Přijelo 75 sborů ze 14 zemí, mimo jiné až z Izraele a Argentiny. Emotivně působilo setkání 27. října ve večerních hodinách na druhém zámeckém nádvoří, kdy pěvci, jichž bylo na tři tisíce, bez jakékoli předběžné zkoušky navázali na reprodukované takty orchestrální předehry ke kantátě Bedřicha Smetany Česká píseň. Hudební skladatel Petr Eben, předseda soutěžní poroty, ve svém závěrečném proslovu zdůraznil, jak velký etický význam má pěstování sborového umění v dnešním odlidštěném světě.