39. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 1997

V roce 1997 byla pro zkvalitnění diváckého pohodlí poprvé instalována do druhého zámeckého nádvoří zvýšená tribuna, zastřešení však nadále zakrývalo jen jeviště a orchestřiště.

Na programu od 26. června do 6. července bylo 13 pořadů. V Zahajovacím koncertu zahrála Státní filharmonie Brno s dirigentem Leošem Svárovským Smetanův Valdštýnův tábor, Janáčkovu Sinfoniettu a kantátu Sergeje Prokofjeva Alexander Něvský. Sólo zpívala Tamara Brummerová. V zámeckém divadélku byla dvakrát provedena opera Henryho Purcella Dido a Aeneas. Oratorium Felixe Mendelssohna - Bartholdyho Eliáš zaznělo v provedení brněnské Státní filharmonie, kterou řídil Enoch zu Guttenberg. Sóla zpívali Maria Venuti, Magdalena Kožená, Sang Ho Choi a Ralf Lukas. Recitoval Radovan Lukavský, skvělý výkon podal německý sbor Chorgemeinschaft Neubeuern. Po Chrámovém koncertu z děl starých mistrů v podání holandského chlapeckého sboru Roder Jongenskoor bylo na pořadu Sváteční matiné, hrály se skladby Haydna, Beethovena a Darbellaye, účinkovalo Adamusovo trio.

Scénické provedení oper zahájila Smetanova Čertova stěna, kterou se poprvé v Litomyšli představil soubor Divadla J. K. Tyla z Plzně. V režii Václava Věžníka dirigoval Petr Šumník. Plzeňští se bohužel příliš dobře neuvedli, slavili konec sezóny a potom byl zejména výkon orchestru velmi slabý.

Moravské divadlo Olomouc hrálo v nádvoří Mozartovu méně známou operu Idomeneo. Režíroval Ladislav Štros, dirigoval Travis Hatton.Titulní roli zpíval Christian Wunsch, dále účinkovali Petr Martínek (Idamante), Elena Gazdíková (Ilja), Pauletta de Vaughn (Elektra), Jaroslav Majtner (Arbace) a Pavel Stejskal (Orákulum).

Zastřešení jeviště a orchestřiště se velmi vyplatilo při Donizettiho opeře Lucia di Lammermoor. Po celodenním dešti nebylo možno hrát v rozmoklém amfiteátru, a tak byla opera přeložena z amfiteátru do nádvoří, kde zazněla v koncertní, ale kostýmované podobě s velikým úspěchem. Naštěstí se jednalo o derniéru inscenace, protože kulisy byly deštěm zcela zničeny a z amfiteátru putovaly rovnou do odpadu.

Že je však nezbytné zastřešit i hlediště, se plně ukázalo při Galakoncertu, v němž účinkovali sopranistka Inga Nielsen (Dánsko) a barytonista Bernd Weikl (Německo). Ačkoli trvale mírně pršelo, dirigent Ondrej Lenárd nesouhlasil s přemístěním koncertu do aukční haly, a tak Slovenská filharmonie nastoupila na kryté pódium, zatímco diváci se raději než v otevřeném hledišti tísnili v bočních arkádách. Publikum koncertu vážné hudby je přeci jen náročnější, než diváci koncertů hudby populární, kde je pořad jen se zakrytým pódiem za každého počasí běžný. I když pěvci zpívali skvěle a diváci je za každou árii odměňovali bouřlivým potleskem, pohled do poloprázdného hlediště s několika vytrvalci v pláštěnkách byl tristní a celková atmosféra výjimečného koncertu byla pokažena.

Vrcholem tohoto ročníku byl ovšem recitál Dagmar Peckové, který se konal 27.června ve druhém zámeckém nádvoří. Za doprovodu Pražské komorní filharmonie přednesla s nevšedním ohlasem Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera a Biblické písně Antonína Dvořáka. Orchestr hrál též Mozartova Jupitera a Slováckou suitu Vítězslava Nováka, dirigoval skvělý Libor Pešek.

Závěrečný koncert, snímaný Českou televizí, se konal pro nepřízeň počasí (kromě deště i silný vítr) v aukční hale a byl složen z Pražského Te Deum 1989 Petra Ebena a Dvořákovy Stabat mater. Slovenskou filharmonii řídil opět Ondrej Lenárd, sólové party přednesli Magdalena Hajóssyová, Ida Kirilová, Jan Vacík a Jiří Sulženko.

Den po skončení festivalu byla již Litomyšl zasažena „stoletou" povodní, která zaplavila domy na náměstí, narušila dopravu a napáchala velké škody podél řeky Loučné.