Smetana’s Litomyšl
National festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
Antonín Dvořák: RUSALKA
Čtvrtek 18.6. • Litomyšl, zámecký amfiteátr (1. a 3. dějství) a II. nádvoří (2. dějství) • 21.00 hodin
První ze tří představení Dvořákovy Rusalky na rozloučenou se zámeckým amfiteátrem bylo zvláště vyhrazeno pro obyvatele Litomyšle. Festivalové noviny jsou letos plné nostalgických vzpomínek právě na toto divadlo, postavené kdysi právě pro účely festivalu. Ale organizátoři mají i vzpomínky hořké, to když se pro samý déšť nemohlo hrát, a zejména když začalo pršet uprostřed představení. Možná pomohla pomohla přítomnost litomyšlských patriotů a pamětníků, ale vyšší mocnosti byly první večer nakloněny tomu, aby se na amfiteátr vzpomínalo v dobrém a co nejromantičtěji.
Jindřich Bálek
Rusalkou se loučíme s amfiteátrem
Po premiéře a pěti reprízách v Národním divadle byla nová Rusalka uvedena v litomyšlském zámku. Tři představení pro festival jsou zároveň loučením s amfiteátrem, který má v souvislosti s přestavbou celého zámeckého návrší v blízké budoucnosti vypadat zcela jinak. Před 60 lety, při prvním ročníku festivalu, zde byla uvedena opera Dvě vdovy. Potom se tu hrávalo každoročně, ale od doby, kdy existuje zastřešení zámeckého nádvoří, již jen sporadicky. Důvodem byla zejména závislost nekrytého přírodního prostředí na počasí, ale také noční chlad násobený protékajícím potůčkem, špatná akustika a obtížné adaptování soudobých inscenací do tohoto prostoru. Přesto na kouzlo nočních představení nemohou lidé zapomenout a na letošní Rusalku se všichni těšili i díky návratu do zahrady.
Čtvrteční litomyšlská premiéra vyšla i co do počasí, takže se inscenace mohla odehrát tak, jak bylo plánováno. Tedy první a třetí dějství v přírodě, druhé na zámeckém nádvoří.
Pražská inscenace nesklidila v odborném tisku zrovna nadšení (jak je v Praze zvykem), takže zvědavost litomyšlského publika šla strmě nahoru. V Litomyšli byl potlesk naopak vřelý a opera zde byla přijata s pochopením. Mírný posun k erotice - zejména v baletních scénách v prvním a souznění Prince s cizí kněžnou ve druhém jednání - nijak zvlášť nevadil. Tudíž diváci nejsou v Litomyšli tolik prudérní, jak bylo tradováno. Navíc se opět ukázalo, že jedinečné prostředí přírodního divadla a neopakovatelná atmosféra zámku dávají pražské inscenaci zcela nový rozměr.
Pražská inscenace nesklidila v odborném tisku zrovna nadšení (jak je v Praze zvykem), takže zvědavost litomyšlského publika šla strmě nahoru. V Litomyšli byl potlesk naopak vřelý a opera zde byla přijata s pochopením. Mírný posun k erotice - zejména v baletních scénách v prvním a souznění Prince s cizí kněžnou ve druhém jednání - nijak zvlášť nevadil. Tudíž diváci nejsou v Litomyšli tolik prudérní, jak bylo tradováno. Navíc se opět ukázalo, že jedinečné prostředí přírodního divadla a neopakovatelná atmosféra zámku dávají pražské inscenaci zcela nový rozměr.
Režisér (a šéf opery Národního divadla) Jiří Heřman realizoval svou vizi v jistém zcivilnění postav. Kuchtík nemá tradiční bílý obleček s legrační kuchařskou čepicí, hajný obstál i bez zeleného klobouku s pérem a flinty na ramenou. Kostymérka Alexandra Grusková oblékla zcela jinak, než bývalo zvykem, i pohádkové postavy. Ježibaba se obejde bez špičatého nosu a bradavice, civilnější je i sama Rusalka. Vodník dokonce do plesové scény vstoupí bezmála jako svatební host.
Teprve sedmadvacetiletý dirigent Jakub Hrůša preferuje někdy možná pomalejší tempa a pokud se "fajnšmekrům" zdá, že je v této Rusalce něco navíc, mají asi pravdu. Řekl bych, že se hraje ta úplně původní Dvořákova verze včetně pozdějších, byť nevelkých, škrtů. Je pravda, že i s diváckými přestávkovými přesuny ze zahrady na nádvoří a zpět, trvalo představení bez devíti minut čtyři hodiny. Dost možná, že se mnohým po druhém jednání z nádvoří zpátky do amfiteátru ani moc nechtělo. Ale bylo to poprvé - a taky naposled...
Pěvecko-herecké výkony lze považovat za kvalitní. V Litomyšli dobře známá Mária Haan je úspěšnou Rusalkou, stejně jako Martin Gurbal věrohodným vodníkem. I když pamětníci jistě řeknou, že Šubrtová a Haken to nejsou... Tenorista Aleš Briscein byl dokonce vzat na milost i nemilosrdnou pražskou kritikou. Rovněž v Litomyšli byl hlavní hvězdou představení, dobře vypadá a hlasově jde při svém mládí stále nahoru. Však se výtečně prosadil i v Paříži jako Jeník v Prodané nevěstě. Dagmar Pecková byla v dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny suverénní, dalo to najevo i litomyšlské publikum, které ji už léta bere jako "za svou". Neobvyklé spojení těchto dvou partů není ale žádnou novinkou, obě role v témže představení zpívala v jedné z mnoha dřívějších inscenací kdysi i legendární Marta Krásová. Komické odlehčení dojemně tragického příběhu dobře zajistili Kateřina Jalovcová a Adam Plachetka.
Jistěže nebylo zdaleka vše dokonalé, ale lze říci, že se tato inscenace v Litomyšli líbila. Netleskalo se během představení, on tam na to ani není příliš prostor. Partitura je dokonale prokomponovaná a i po áriích jde hudba ihned dál. Aplaus byl až po závěrečné scéně a sedm opon šedesátiletou historii starého dobrého amfiteátru v Litomyšli zdárně uzavřelo.
Zdeněk Vandas
{wmv}2009/rusalka{/wmv}
