Smetana’s Litomyšl
National festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
Magdalena Kožená - Lettere Amorose
Pondělí 15.6. • Litomyšl, II. zámecké nádvoří • 20.00 hodin
Napínavé okamžiky před začátkem, ale nakonec naprosto vrcholný zážitek připravila pořadatelům a návštěvníkům Smetanovy Litomyšle Magdalena Kožená. Slavná česká mezzosopranistka nepřijela úplně zdráva, takže pořadatelé do poslední chvíle trnuli, jestli se koncert uskuteční. Kolem šesté to navíc vypadalo, že přijde bouřka, která by komorně laděný písňový večer dost rušila. Ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Magdalena Kožená sice zpívala v ohlášené hlasové indispozici, ale z výrazu, plnosti hlasu a intonační přesnosti by nikdo žádnou indispozici nehádal. Pěvkyni pomohlo i to, že nádvoří bylo mírně nazvučeno, takže se nemusela do hlasu příliš opírat. O to víc výrazových a dynamických nuancí užaslé publikum slyšelo. Dvě čísla z původně ohlášeného programu vypadla, ale jiná dvě zazněla jako přídavek: Sphere fermate od S. d´Indii a Cia risi od G. Kapsbergra.
Koncert měl titul Lettere amorose, milostné dopisy, a šlo převážně o italské kompozice ranného baroka, tedy počátku 17. století. Nejslavnějším autorem tohoto období je Claudio Monteverdi, který je i autorem skladby Lettere amorose, která ale do programu zařazena nebyla. Od Monteverdiho ovšem Kožená zazpívala překrásnou píseň Si dolce e il tormento, kde se typickým manýristickým způsobem prolíná prožitek lásky a smrti. V programu figurovala díla autorů méně známých jmen, jako Filippo Vitali, Sigismondo d´India, Biaggio Marini, Barbara Strozzi, Girolamo Kapsberger, i jmen trochu známějších jako Giulio Caccini, Tarquino Merula a zmíněný Monteverdi. Všechno jsou to autoři kolem tzv. „florentské cameraty", kteří pro světovou hudbu objevili právě tento žánr jednohlasé skladby s úsporným instrumentálním doprovodem, kde se z jediné vokální linie vyrůstá mimořádné výrazové bohatství. A to se také dělo. K nejsilněj
ším momentům první poloviny nejspíš patřily expresivní lamentace nad nešťastnou láskou. Velkým objevem druhé poloviny byla skladba Tarquina Merula, která začíná slovy Teď je čas jít spát - začíná tedy jako ukolébavka, ale postupně se ukáže, že jde o zpěv panny Marie, ve kterém předjímá, jakým utrpením bude muset její syn Ježíš projít. Stála tu v jednom textu a příběhu Madona a Pieta dohromady. Došlo i na typické italské skladby lehce tanečního rázu. A program svým způsobem neměl slabé místo.
Magdalenu Koženou doprovázel soubor Private Musicke, tedy jen barokní harfa, kytary a loutna, violoncello a malé varhany. Byla to hudba do šlechtických komnat, program ideální do zámeckých arkád a vůbec zámeckého prostředí a bylo pozoruhodné sledovat, jak sem tato hudba patří. Velmi spontánně, tanečně a živě vyzněla i všechna čistě instrumentální čísla.
Koncert působil tak, jakoby se Magdalena Kořená vracela ke svým hudebním kořenům, tedy k repertoáru, ve kterém začínala a který ji jako první proslavil. Pro její technicky dokonale zvládnutý hlas, který objemem není velký a je zároveň schopen sugestivních výrazových proměn, je tento repertoár opravdu ideální. Letos tento program přednese ještě na festivalu Concentus Moraviae a dále na dvou věhlasných evropských festivalech v Aix-en-Provence a v Luzernu. Chystá se také nahrávka.
V Litomyšli byli snad všichni přítomní šťastni a vděčni Magdaleně Kožené. Ačkoli jí opravdu nebylo dobře, koncert se v naprosto prvotřídní kvalitě uskutečnil.
Jindřich Bálek
