CHRÁMOVÝ KONCERT

Jak ukázala první polovina chrámového koncertu, duchovní hudba skutečně překračuje hranice. Dokonce možná snadněji, než jiné umělecké žánry. Tři tradiční latinské křesťanské texty bylo možné slyšet ve zhudebnění amerického, španělského a ruského skladatele a pokaždé šlo o hudbu stejně sdílnou. Jako intermezzo provedl varhaník Pavel Černý Fantazii d-moll Jana Křtitele Kuchaře, pražského přítele Wolfganga Amadea Mozarta, jehož varhanní Fantazie f-moll zazněla vzápětí. Vrcholem odpoledního koncertu ovšem bylo provedení Symfonie č. 8 „Antifony" Miloslava Kabeláče.

Jak ukázala první polovina chrámového koncertu, duchovní hudba skutečně překračuje hranice. Dokonce možná snadněji, než jiné umělecké žánry. Tři tradiční latinské křesťanské texty bylo možné slyšet ve zhudebnění amerického, španělského a ruského skladatele a pokaždé šlo o hudbu stejně sdílnou. Jako intermezzo provedl varhaník Pavel Černý Fantazii d-moll Jana Křtitele Kuchaře, pražského přítele Wolfganga Amadea Mozarta, jehož varhanní Fantazie f-moll zazněla vzápětí. Vrcholem odpoledního koncertu ovšem bylo provedení Symfonie č. 8 „Antifony" Miloslava Kabeláče.

Od slavnostního a majestátního úvodu směřoval program prvé poloviny ke stále většímu ztišení. Po velkolepém Te Deum Američana Houstona Brighta (1916 - 1970) přišlo komornější Ave Maria španělského skladatele Javiera Busta (nar. 1949) a pak pravoslavně laděné meditativní zhudebnění Žalmu č. 1 Pavla Grigorijeviče Česnokova (1877 - 1944), která začíná slovy „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků... Tuto trojici skladeb dirigovala sbormistryně Slovenského filharmonického sboru Blanka Juhaňáková.

Varhanní intermezzo nabídlo jiné zajímavé srovnání. Fantazie Jana Křitele Kuchře (1751 - 1827), který byl zkušeným autorem chrámové hudby, a Fantazie Wolfganga Amadea Mozarta (1756 - 1791), která původně ani nebyla psána pro chrámové varhany, ale pro dobový „hrací automat", mnohem menší nástroj připomínající přenosné malé varhany. Přesto je Mozartova hudba po přepisu pro velké varhany mnohem originálnější a dramatičtější. Přátelství mezi Kuchařem a Mozartem se týkalo především skvělé spolupráce při přípravě premiéry Dona Giovanniho. A dodejme, že Kuchař se také zcela mimořádně zasloužil o Mozartovu pražskou popularitu tím, že vypracoval klavírní výtahy nejprve Figarovy svatby, pak Dona Giovanniho a později i Cosi fan tutte a Kouzelné flétny.

Jak v rozhovoru připomněl Pavel Černý, byla velká část Kuchařovy pozůstalosti zlikvidována počátkem 50. let, což je jeden z příkladů komunistického barbarství. Přímé umělecké svědectví o tvrdosti totalitního režimu nabídla v druhé polovině chrámového koncertu Symfonie č. 8 Miloslava Kabeláče (1908 - 1979). Vznikla v temných letech počátku normalizace a skladateli bylo zakázáno zúčastnit se premiéry ve Štrasburku 15. června 1971, kde mělo provedení naprosto mimořádný ohlas. Odvahu k české premiéře našel až r. 1984, pět let po skladatelově smrti, šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann.

Je to dodnes dílo mrazivé, posluchačsky sice náročné, ale s velmi jasně čitelným poselstvím. Zprvu stojí na kontrastu „andělského" sopránu, který zní z kazatelny, a výstražně hrozivého „mene, tekel, ufarsin" ve sboru. Od pasáží varujících před úpadkem a ničením všeho lidského, přes obrazy rezignace dílo vyústí do opatrného, ale velmi silného a jednoznačného vyjádření naděje. Zvukově velmi zajímaná je i sekce bicích. S velenáročným pěveckým partem se skvěle vyrovnala sopranistka Jana Sibera. Stejně tak dirigent Jaroslav Brych s celou složitou kompozicí.